Za Otakarom Motejlom

Zomrel Otakar Motejl, český ombudsman. Zomrel náhle, nečakane a hlavne priskoro. Jeho odchod je stratou nielen pre celú českú právnickú a laickú verejnosť, ale aj pre slovenskú spoločnosť. Otakar Motejl pochádzal z právnickej rodiny, sám vyštudoval právo na Karlovej univerzite v Prahe. Advokátsku prax začal vykonávať na Slovensku, v Banskej Bystrici, po pár rokoch odišiel do Kladna a neskôr do Prahy. V 1968 bol zvolený za sudcu Najvyššieho súdu v Prahe, kde však pôsobil len dva roky. Od roku 1970 do roku 1990 pôsobil ako advokát, pričom zastupoval mnohých politických disidentov, stúpencov neoficiálnej kultúry a aktivistov rôznych hnutí, ako napr. Hanu Marvanovú, Alexandra Vondru, či skupinu Plastic People of the Universe. Po revolúcii bol predsedom Najvyššieho súdu, ministrom spravodlivosti Českej republiky a od roku 2000 prvým českým ombudsmanom.

Práve v tejto funkcii pre mňa Otakar Motejl zažiaril ako vzor konzistentného, múdreho, ktitického a predovšetkým spravodlivosť obhajujúceho právnika a politika. Motejl sa otvorene a kriticky vyjadroval na tému justičnej mafie, opakovane sa zaoberal ochranou práv utečencov, či tak tak nepopulárnou ochranou práv Rómov. Práve Motejl bol prvým z politikov, ktorý verejne a otvorene hovoril o protiprávnej sterilizácii rómskych žien a ktorý potvrdil, že takéto sterilizácie sa vykonávali nielen v českých krajinách, ale i na Slovensku. V rozsiahlej správe, ktorú k problematike sterilizácií rómskych žien uverejnil úrad ombudsmana, sa uvádza, že hoci nejde o typickú agendu verejného ochrancu práv, keďže sťažnosti žien nesmerovali proti niektorému zo štátnych orgánov či inštitúcií uvedených v zákone č. 349/1999 Sb. o verejnom ochrancovi práv, ombudsman sa touto problematikou predsa len zaoberal.

V stanovisku sa uvádza, že „Striktně vzato tak nebyla splněna základní podmínka výkonu působnosti veřejného ochránce práv podle zákona o veřejném ochránci práv. Této skutečnosti si je veřejný ochránce práv od počátku vědom. Proto z hlediska svého angažmá ve věci zvolil postup do jisté míry nad to, co mu zákon ukládá. Učinil tak zejména z toho důvodu, že ženy, které se na něj obrátily, svými podněty otevírají záležitost, o níž doposud neměly odvahu veřejně, každá za sebe a formálně za účasti orgánů státu vypovídat, projevily mimořádnou důvěru v to, že veřejný ochránce práv bude garantem řádného prošetření jejich věci. Tuto základní důvěru mezi státní institucí a občanem, jenž se rozhodl vypovídat o nejintimnějších záležitostech svého života, nebylo možné narušit a pošlapat formálním odmítnutím zabývat se citlivým problémem pro aktuální nedostatek působnosti. Veřejný ochránce práv proto zvolil postup, který mu umožnil zůstat prostředníkem mezi státem a ženami, které se na něj obrátily, přitom však vykonávat i své základní poslání ve smyslu zákona o veřejném ochránci práv, tedy dbát na legalitu postupu orgánů veřejné správy.“ (s. 3, Záverečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě, 2005).

Odišiel človek, pre ktorého bola ochrana spravodlivosti poslaním. Pre nás zostane veľkou inšpiráciou.